Hodnocení dojmů ze hry The Last of Us 2

Tato recenze bude obsahovat spoilery z příběhu. Čtěte tedy prosím na vlastní nebezpečí. The Last of Us je obrovská obchodní značka. Očekávání byla obrovská. Naplnila je hra? Částečně ano. Hra je dobrá, ale ne nejlepší.

V prvé řadě musím sdělit, že jsem četl „leaky“. Tušil jsem tedy alespoň rámcově, co se stane. Překvapilo mě něco na hře? Ano, nejvíce množství detailů, které ve hře najdeme. A brutalita a surovost. Herní prostředí vypadá opravdu uvěřitelně. Nevšiml jsem si, že by se lokace opakovaly. O kráse prostředí bych mohl napsat opravdu mnohé.
Bohužel, moje chvála herního prostředí bude částečně přebita nedostatky v příběhu.
Hra, dle mého názoru, dokázala velmi dobře vykreslit prostředí, které nemůže být vnímáno černobíle. Mnohé reakce vůči hře jsou poměrně velmi radikální, protože poměrně kvapně bude zabita hlavní postava z předchozí hry, Joel. A přibližně v polovině hry vás hra donutí hrát za postavu Abby, která právě Joela zabila. Abych to upřesnil, v přibližně první polovině hry hrajete za postavu Ellie, která vede trestnou výpravu vůči skupině, která poměrně brutálním způsobem zabila Joela. V druhé hrajete za Abby a hra vykresluje příběh z jejího pohledu.
A právě na tomto případě jsem si povšimnul toho, že ke hře nelze přistupovat černobíle. Ellie je vykreslena jako ta dobrá, zatímco Abby je monstrum, které golfovou holí umlátí jednu z hlavních postav. Pak se ovšem situace obrátí a Ellie v rámci honu proti padouchům dělá stejné a možná ještě horší věci. Zatímco v rámci průchodu za Abby si hrajete se psem a zachraňujete druhé. V rámci reakcí na tuto hru je často kritizováno, že hra se snaží, abyste měli rádi postavu, která je dle prvotní optiky hry zlá. Dle mého názoru se ovšem hra snaží hráče vést k pochopení motivů. Ano, hra vás například cíleně vede k tomu, abyste se cítili provinile, když v rámci sebeobrany zabijete psa, se kterým si v jedné části hry házíte plyšáka.
Myslím si, že změna postavy, za kterou hrajete, není zpracována úplně nejlépe. V prvé řadě kvůli tomu, že tím přechodem byla naprosto degradována smrt jedné z hlavních postav, která vás doprovází. V druhé řadě si myslím, že část za Abby byla až moc obsáhlá. Více by se mi líbilo, kdyby ta část byla kratší, případně byla dávkovaná.
Abych nebyl vůči příběhu až moc smířlivý, musím přejít k části, která se mi teda nelíbila vůbec. A to byl závěr. Ten mi tedy přišel docela tragicky zpracovaný a naprosto to degradovalo veškerý průběh hrou do té chvíle. Konkrétně, souboj v Seattlu, kde se odehrává většina příběhu, skončí takovou plichtou v podobě zabitých přátel na obou stranách. Ellie se vrací, aby trávila čas se svojí přítelkyní a s jejím dítětem (ano, Ellie je lesba, ne, hra mi vesměs nepřišla jako politická agitace). Po určité časové pauze se Ellie dozví, kde Abby žije a vydá se ji zabít, ač ví, že tím ohrozí vztah se svojí přítelkyní. Jen aby to dopadlo tak, že si to rozmyslí a nechá ji odejít.
Hra jako taková má velmi jednoduché mechanismy. Sbíráte munici, které není v herním světě moc. Taktéž sbíráte několik druhů materiálů, ze kterých vyrábíte spotřební předměty jako lékárničky nebo bomby. V tomto se hra neliší od prvního dílu. Co se ovšem liší je velikost herního prostředí. První díl je vesměs lineární, druhý díl je rozsáhlý a nechává se vesměs hráči prostor, jakým způsobem chce hrát. Nicméně zde zůstává jakýsi prázdný prostor, který je vytvořen tím, že herních mechanismů zde není moc, a ty, které zde jsou, se neustále opakují. U mnohých setkání s nepřáteli jsem si říkal, že jsou nadbytečné a slouží jen k natáhnutí herní délky, což mi přijde docela škoda, jelikož hra má co nabídnout i tak.
Hru jde víceméně rozdělit na část, kdy prozkoumáváte okolí a posléze musíte vyhladit skupinu nepřátel. Je pravda, že vás hra nijak extra nepenalizuje, když používáte zbraně, nicméně se dost doporučuje používat plížení a tiché zbraně. Nepřišlo mi, že by ve hře byl velký nedostatek munice, nicméně určitě nejde hru projít ve stylu Termínátora.
Hra nabízí něco jiného velmi sporadicky, ale zase to docela stojí za to. Například jízda a útěk autem nebo zdolávání mrakodrapů bylo zajímavé a bavilo. Hra na několika místech nabízí něco ve smyslu „boss fightů“, kterých tedy není moc, ale zase jsou poměrně obtížné a nabízejí zajímavou změnu oproti plížení a kradmé likvidaci nepřátel.
Hra se v rámci prezentace pyšnila tím, že nabízí nové pojetí chování lidských nepřátel (neprolezlých houbami). Ano, je pravda, že dost nahání strach, když vás poprvé hledají stráže se psem. Je pravda, že když se prozradíte, stráže vás aktivně hledají. Určitě je pravdou, že nepřátelé mají jméno, nicméně hra si ve většině případů vystačí s tím, že je vysloveno nějaké jméno ve spojitosti, že je někdo postrádán, případně bylo nalezeno tělo. Tato herní mechanika určitě neurazí, ačkoliv můj popis není úplně pozitivní. Jen si zkrátka myslím, že se jedná o lehce vylepšenou funkci, kterou jsme už ve hrách viděli.
V závěru bych se rád ještě vyjádřil k věcem, které jsem v recenzi doposud nezmiňoval. Velkým plusem hry je zvuková stránka.  Zvuky jsou neprosto realistické a dokreslují temnou atmosféru hry. Co bych v tomto směru hře vytknul je voice over u některých postav. Jak jsem psal dříve, hra je velmi realistická a to se projevuje i v podobě „chrčení postav“, nicméně přijde mi, že stejné zvuky vydává postava zabitá nožem i nepřátelé, kteří jsou zabiti tupými předměty. Hra netrpí technickými nedostatky. Občas se nějaký bug najde, nicméně jsem si spíš všiml, že některé animace jízdy na lodi jsou poměrně kostrbaté.
Konečné hodnocení:
Nové The Last of Us je dobrá hra, ale ne nejlepší. K dokonalosti jí chybí hodně. Už od počátku autoři cílili na to, aby hra vyvolala kontroverzi. A to se jim bezesporu povedlo. Dle mého názoru tato hra není pro každého, zvlášť pokud ke hře nepřistupujete s čistou hlavou. Přesto ji hodnotím vysoko, ač jí vytýkám mnohé. Hru budu hodnotit stejně jako má Ellie prstů, tedy 8/10.